Archiv pro rubriku: Historie pivovarnictví v Lomnici nad Popelkou

Lomnické hospůdky I.

Před sto lety byste mohli v Lomnici a blízkém okolí zajít „na jedno“ do více jak třiceti hospůdek. V tomto seriálu vám postupně některé z nich připomeneme. Dříve to lidi měli co se týká rozhodování mnohem jednodušší. Všude se totiž čepovalo jen to naše, Lomnické. Takže výběr nejspíše probíhal na základě sympatií ke konkrétním hostinským, nebo dokonce příbuzenským vztahům.

Ještě bychom chtěli na toto téma dát řeč s panem Drahoňovským, abychom vám mohli říci i nějaké perličky (články budeme průběžně aktualizovat). Dnes jsme se soustředili na top hospůdky postavené přímo v centru – na náměstí. Snímky jsou pořízené mezi lety 1900 a 1910 a pro náš článek jsme si je vypůjčili z nádherné knížky  Lomnice nad Popelkou pohledem do minulosti od autorů Jaroslava Bárty, Matěje Bárty, Jana Drahoňovského ml., Vladimíra Koblížka, Jaroslava Kaplana a Lenky Morávkové.

Tak tedy od spoda nahoru do „kopce“:

Hostinec na Tvrzi:

img_5330

Zájezdní hostinec U Koníčka:

img_5329img_5331

 

V tom domě za hostincem byla v přízemí maštal pro koně, v prvním patře pak ubytování pro hosty.

Hostinec U Truhlářů:

img_5312

 

Stál hned vedle dnešního „hotelu“ Praha, tam co kdysi sídlila policie – dnes policii najdete blíž spravedlnosti. Hned vedle urnového háje, na mýtické hoře zvané Olymp:)

Řeháčkův hostinec:

img_5320img_5326

Dnes hotel Praha. Na snímku je zachycena neznámá společnost na saních dne 10.2. 1901

Hotel Doležal:

img_5328

Dnes je skrz něj krásný výhled na dominantní kopeček Babylon – sice malý, ale náš!:)

Hostinec u Kvačků (starší název ještě doplníme):

img_5340

Hostinec Na Rohu a hostinec U Hasiče:

img_5349

Mimochodem, sbor lomnických hasičů měl základnu hned dvacet metrů od jejich hospůdky – u vjezdu na zámek.

To jsou zatím všechny hospůdky z náměstí. Celkem 8 možností kam zajít na jedno. Jako bonus vám prozradíme, že kdysi provozovali i hospůdku přímo na zámku. Jmenovala se „U Bíleho koníčka„:

img_5324

Příště vám představíme další zajímavé kousky. Ahoj!

Zajímavosti z archivu II.

Dnes vám ukážeme pár dalších zajímavostí z archivu v Zámrsku. Pro mladší ročníky to bude šok. A také si můžete procvičit němčinu.

Dřív totiž žádné Penny v Lomnici neexistovalo:). Tam jak je dnes nalepené na pivovar Penny, tak tam byl pivovarský dvůr a také další část budov patřící k pivovaru. Původní pivovar byl totiž dvakrát tak velký oproti dnešku.

Celý objekt tvořil takové účko. Od dnešního Saigonu, přes vjezd pro zásobovací kamiony do Penny (dřív tam byla varna), až po dnešní část pivovaru (zde byla humnová sladovna). Za nimi byl dvůr a pak další budova. V ní byly kromě ležáckých sklepů dvě místnosti na led (ledárny) z pivovarského rybníka – jedna sloužila na dvouletou archivaci ledu, druhá byla na roční archivaci méně kvalitního ledu.

Nákres celého objektu z roku 1941 si můžete prohlédnout níže. Můžete si také pěkně prosvištit německá slovíčka jako např. eiskeller, maschinenhaus, sudhaus, scheiße katze – jednotlivé místnosti jsou totiž popsány v němčině:

pudorys-pivovaru-lomnice-nad-popelkou

V proluce mezi dnešním pivovarem a pro nás stále nepoznaným hnízdem  se svérázným géniem loci zvaným Saigon, stála pivovarská varna. Tam se to celé pivovarské dílo tvořilo:

lomnice-varna-z-roku-1908

Na nákresu z roku 1942 uvidíte, že tam měli v prvním patře válcový šrotovník sladu, ze které se to pak sypalo přímo do varné kádě:

varna-lomnice-nad-popelkou

Níže si také můžete prohlédnout leták Lomnického pivovaru z roku 1917, kde informuje odběratele o tom, že kvůli nedostatku surovin během války (ječmen byl na příděl), přišlo nařízení z Vídně aby se vyráběly piva s nízkou stupňovitostí. Přičemž do 4 stupňů se piva nazývala slabá (fixní cena 66 Korun za 1 HL) a od 4 do 7 stupňů piva silná (cena 80 Korun za 1 HL)…Také své odběratele informují, že počet hektolitrů se sníží o polovinu:

narizeni-z-vidne

Doba byla těžká…

Voda z Popelek

Dobrá voda pro pivo je základ. V archivu jsme na toto téma našli pár zajímavostí.

Když jsme v jednom našem článku (zde) psali o tom, že noví majitelé pivovaru investovali 15tis. Korun do vybudování páté studny, přemýšleli jsme o tom kde přesně asi tak ty studny mohly být. A už známe odpověď.

Zde si můžete prohlédnout nákres všech pěti studní pro pivovar. Pokud někdy navštívíte Pájka, tak vězte, že ty studny měl přímo před očima. Nějakých padesát metru od jeho domu. A pokud Pájka neznáte, stačí když se půjdete projít na můstky a hned jak projdete poslední zatáčku na konci Lomnice a podíváte se vlevo tak tam ty studny byly.

img_4878

V nákresu také uvidíte červeně zakreslené místo, kde byla vybudována „odkyselovací cez“ a „jemný filtr“. Zde jsou ruční nákresy této šachty:

img_4879img_4880

V archivu jsme také našli krásně zpracovanou nabídku na nový vodovod od firmy První Moravská Továrna na vodovody a pumpy Ant. Kunz:

img_4883img_4884

Vraťme si rybník! – ledování v lomnickém pivovaru

 

Jak je obecně známo, tam co je dnes ten ohyzdný „autobusák“, bývával rybník. Pivovarský, nebo také se mu říkalo Zámecký rybník. Bez tohoto rybníka by ještě před padesáti lety nefungovaly hospody, ani pivovar.

image-4

 

Na zrání piva a na chlazení v hospodách byl totiž potřeba led. Námi vypátraný poslední zaměstnanec pivovaru pan Novotný (psali jsme zde) nám potvrdil, že ještě v padesátých letech se v lednu a únoru řezaly kusy ledu ruční pilou, poté se vytáhly na břeh podél pivovaru a po dvou dnech kdy do sebe natáhly mráz je koňským spřežením odtáhly do dvora pivovaru, kde byly dvě lednice (místnosti). Takový led tam pak vydržel až dva roky. Zde je pár ilustračních fotografií z ledování v jiných pivovarech:

b_pisa-doprava-ledu pisa-nakladka-ledugal148_obr1206552872_30

Led se pak postupně používal v ležáckém sklepě a hostinští si pravidelně docházeli mezi 7 a 8 hodinou ranní pro bloky ledu do svých výčepních pultů. Dohledali jsme, že na výrobu a distribuci jednoho hektolitru piva, bylo potřeba kolem cca 100 až 150 kg ledu.

 

V archivu jsme k tomu našli pár zajímavostí. První je třeba dopis z roku 1944 pro úřad práce v Jičíně (pobočka Semily), kde posílají seznam vhodných kandidátů pro ledování:

img_4856

Zde je dopis lomnických ochotníků z roku 1945, kterým voda z rybníka poškozovala dekorace v suterénu. Žádali pivovar o povolení k postavení ochranné zdi v délce 36m:

img_4886

A nebo třeba dopis Loveckého klubu z roku 1921 s informací o výlovu a vypuštění městského rybníka v polovině listopadu:

img_4887

Ale vraťme se zpět k autobusáku. Asi každý soudný člověk uzná, že to našemu městu ubírá na celkovém estetickém dojmu. Víme, že už je zpracován tento projekt (dostupný zde) a shání se na to peníze:

projekt

Máme k němu ale pár komentářů. Plocha pro autobusy je minimální, což je super. Nová parkovací stání místo staré hasičárny a v rohu autobusáku jsou potřebná. Dominantní zeleň taky dobrý. Jen ten rybník. Nemohli by ho projektanti zvětšit? Udělat z něj nějakou lagunu třeba o velikosti 5 % původní vodní plochy, která by navodila dojem navrácení rybníka do centra Lomnice? Takto bychom přeci měli navazovat na tradice. Dá se to přece vymyslet vkusně a moderně. Třeba bychom opět mohli jezdit na romatnických lodičkách jako kdysi. V zimě, vrátí-li se mrazy, budeme opět bruslist pod hvězdnou oblohou a jistě se zrodí z tohoto místa i několik krásných vztahů:)….

image-5

Jistě, objeví se názory, že projekt je už hotový, peníze už skoro na cestě atd. atd. Ale upřímně – nezkusíme to ještě předělat, prodiskutovat a zapojit do toho názory většiny obyvatel? Pokud se to celé zdrží o rok či dva lidé by to asi pochopili. Konec konců už půl století jsme to vydrželi, tak klidně ty dva roky počkáme, když to bude stát za to!

Pokud s námi souhlasíte, sdílejte tento článek, ať vznikne diskuze.

Děkujeme!

 

 

 

Zajímavosti z archivu I.

Tak jsme se vydali do archivu, abychom prozkoumali další střípky na téma lomnického piva, pivovaru a lidí, kteří tam před sto lety pracovali.

Ty nejzásadnější dokumenty pro Lomnici se nacházejí ve státním archivu v obci Zámrsk, která se nachází cca 30 km za Pardubicemi. Na konci obce vás překvapí nádherný zámek. No a v tom zámku je umístěn právě ten archiv s poklady pro nás.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Hned na začátku jsme vyfasovali bílé rukavice a požádali jsme o složku Lomnický pivovar, kde byl napsán seznam všech dokumentů. Vybrali jsme si z nich na studium ty co nám přišly nejzajímavější a za pár minut jsme už mohli začít bádat ve studovně.

zamrsk

Postupně s vámi budeme sdílet jednotlivé materiály, ale nečekejte od nás nějakou vědeckou práci. Šlo nám hlavně o to pochopit jak vaření piva v Lomnici probíhalo, jaké problémy řešily, jak fungoval samotný pivovar, jací lidé tam pracovali, kde brali suroviny a hlavně JAKÉ PIVO SE V LOMNICI NAD POPELKOU VAŘILO.

Už teď vám můžeme prozradit, že se u nás vyrábělo před sto lety pivo světlé i tmavé, přičemž nejprodávanějším byl 11ti stupňový ležák, který se prodával členům za 16,60 Korun za hektolitr (cca 8 haléřů za pullitr) a 13ti stupňový ležák za 22 Korun za hektolitr.

Během první světové války se díky špatné hospodářské situaci produkce lomnického piva výrazně zmenšila, takže se primárně vařila levnější piva od 4 do 7 stupňů.

Zajímavostí je, že od roku 1908, kdy pivovar koupili lomničtí hostinští od kníže Alaina Rohana (psali jsme zde) až do roku 1920 veškerý zisk investovali zpět do pivovaru. Až roku 1921 si podílníci vyplatili zisk a to konkrétně 225 Korun za podíl – výhradně formou naturálií, čili ve formě piva.

V archivu jsme také nalezli i stinné stránky české historie, která samozřejmě ovlivnila i lomnický pivovar – první světová válka a narukování všech jednatelů pivovaru na vojnu, různá omezení za protektorátu a pak poslední rána v podobě znárodnění komunisty. Ale o tom jindy.

A na závěr dnešního článku jedna fotografie. V roce 1933 oslavili lomničtí pivovarníci 25ti leté výročí svého (podnikání) pivovaru. Na této fotce jsou klíčoví lidé pivovaru – revizoři účtů. Zleva nahoře: Alois Špicar Stružinec, Jarosl. Havlíček sládek, Jos. Mizera Ploužnice, p. Láska truhlář, Frant. Vojtíšek ředitel, Ferd. Zajíc stará Lomnice:

25-vyroci-lomnickeho-pivovaru

 

Jedno polosudí lomnického piva pro Albrechta z Valdštejna

O tom, že jsme v Lomnici uměli vařit dobré pivo, o tom žádná. Asi nejznámější historickou osobností, která si lomnické pivo nechala pravidelně dovážet a dokonce pravidelně komentovala jeho kvalitu a případně nekvalitu, byl sám frýdlantský vévoda Albrecht z Valdštejna.

albrecht-z-valdstejna-lomnicke-pivo

 

Pojďme to ale trochu zasadit do historického kontextu – abyste si taky trochu osvěžili znalosti z historie. Dochovalo se prý celkem 10 dopisů, které spojují lomnické pivo s Albrechtem z Valdštejna, které byly poslány do Lomnice během třicetileté války. V té době už spravoval (získal díky sňatkům) Frýdlantské vévodství – které bylo vyňato ze Zemských desek Království  českého a bylo jakýmsi státem ve státě.

Jak jistě víte, z Jičína chtěl Albrecht udělat „hlavní město“. Zřídit biskupství, univerzitu a vlastní sněm. Chtěl zde také pěstovat bource morušového aby získal hedvábí pro šité uniforem a armádní výstroje. Od roku 1628 měl Albrecht také právo jmenovat  šlechtice, povyšovat sídla na města a razit mince na které se razilo heslo INVITA-INVIDIA! = Navzdory závisti! Tímto heslem, jež si nechal Albrecht z Valdštejna razit nejen na mince, ale i na kordy, ostruhy apod., a jež přiznal za své nové rodové heslo,chtěl dát dvoru a svým protivníkům jasně najevo, že je nezlomný.

Do Jičína pozval jezuity, kteří zde založili kolej. Kraj nebyl zatížen daněmi, a byl proto nazýván též terra felix, šťastnou zemí, neboť Valdštejn si taktéž vymohl od císaře osvobození svého vévodství od armádních přezimování, která vždy kraj nemilosrdně zatěžovala.

Hlavně byl Albrecht generálem císařských vojsk v době třicetileté války. Jeho vojsko čítalo až 100tis. žoldáků (více na wikipedii zde).  No a právě v době, kdy řídil válečné operace z Jičínska se právě dochovalo těch deset dopisu, které byly od 5. července do 1. října r. 1633 poslány lomnickému hejtmanovi, „aby každou středu přede dnem nebo v úterý večer poslal „1 polosudí“ lomnického piva na kvasnicích do Hostinného pro vlastní truňk Jeho Milosti Knížecí (JMK) poněvaž je JMK oblibovati ráčí a pokud se mu (hejtmanovi) sladu nedostává, aby včas zaopatřil“

Jindy zase „aby pivo opatroval, ne jako nyní (21. července), aby vyteklo, aby z toho JMti K potom odpovídati nemusil…

A poté řešil i pivní logistiku:aby z toho (vojenského) ležení, mělo se dovézti do Jičína, v září do Vokšic a do Smrkovic.“

Když 23. srpna odeslání do ležení pro vlastní osobu JMK bylo pivo nehodné, byl napomenut lomnický hejtman, aby „na to pozor dal, aby pivo prve vykoštované vyšetřeno, od kvasnic vykysalé, čistotné a světlé, však také nekyselé odesíláno napotom bylo.

Takže tak. V následujících týdnech se pokusíme dostat do Státního oblastního archivu v Zámrsku, kde by měli mít ohledně lomnického piva a lomnického pivovaru několik zajímavých materiálů, které s vámi budeme sdílet.

V říjnu se tedy můžete těšit na nové příspěvky.

Spolek lomnických pivních „šprýmařů“

Pokud si myslíte, že před sto lety to měli lidi těžký,  samá práce, málo všeho a žádná sranda…Tak to jste na omylu!

Narazili jsme totiž na spolek takových lomnických pivních šprýmařů. Říkali si „Hnízdo kosů“ a měli mezi sebou jasná pravidla soužití – prostě normální stanovy.

skenovat0009

 

Stejně jako dnes, když řeknete název nějakého lomnického spolku, vybaví se vám nejspíš okamžitě jeden, dva či tři lidi co s ním mají něco do činění – schválně: lyžaři, ochotníci, včelaři, sudaři, beach volejbalisti, fotbalisti, sokolové, horolezci…

No, a když se řeklo kosáci bylo jasno jaké veselé kopy tam patří. Scházeli se pravidelně každou sobotu, přičemž jak je stanoveno ve stanovách: „neděle prohlašuje se též za sobotu. V pilných případech může také jiný den býti sobotou.“

Místo srazu bylo „ve Dvorku“, čímž je myšlen bývalý Hostinec “U Bartošů”, který  byl na rohu dnešních ulic 5. května a Plk. Truhláře (naproti divadlu) a za neúčast se platilo pěkné penále.

Na snímcích níže si můžete přečíst jejich podrobné stanovy – stanovy stolní společnosti „Hnízda kosů“ v Lomnici nad Popelkou. Jak je patrno, byly to opravdu veselé kopy. Pro představu vybíráme pár zajímavostí:

–  Jednací řeč jest česká, ve zvláštních případech turecká

– Účelem hnízda jest: volné oddychování po denním lopocení, trousení rozumem, chválení a pomlouvání všeho, co se děje na světě, nenucené plnění žaludků svých i cizích a pěstování lásky k bližnímu obojího pohlaví.

– Znaky kosů jsou červenobílé čepice v jeden roh vybíhající. Obrkos ma na čepici tři modro-červ. kokardy, rokos, archivář, pokladník a starší kos po dvou, mladší kosové po jedné kokardě, kosové pak čepice hladké.

– Jakmile se kosem stane odloží světské hodnosti i titule i rodinné jméno a přijme jiné z povolání jeho vzaté

Členové hnízda musí býti plnoletí, pokud nejsou plnoletí, mohou býti mladší

img_3905 img_3906 img_3907

 

 

 

Artefakta – lahve, tácky, cedule

Ze sklenky jsem píval jako maličký, teď co jsem větší, sud vypil bych celičký

Takto poeticky propagoval lomnický pivovar svoji značku na plakátech s malým batoletem pijícím ze žejdlíku.

img_3902

 

Chtěli bychom dát postupně dohromady celou skládanku takovýchto prezentačních a také obalových materiálů původního lomnického piva.

Dnes si můžete prohlédnout lomnický pivní tácek, propagační hliníkové cedule a originální lahve. Lahve byly vyrobeny z hnědého, nebo zeleného skla a stálo na nich:

„PAROSTROJNÍ PIVOVAR LOMNICE N/P“ nebo jen „PIVOVAR LOMNICE N/P“.

img_3899 img_3900 img_3901  img_3903

 

dsc00367 dsc00370

Když se pivovar v 1958 likvidoval, naprostá většina lahví skončila v zásypu pod nově zbudovaným autobusovým nádražím. Existují však pamětníci, kteří přesně vědí kde… Takže jakmile se začne předělávat autobusák, musíme to pohlídat!

Pokud máte podobné artefakty u vás doma, pošlete nám prosím foto. Budeme moc rádi.

Děkujeme!

 

 

Lidé z pivovaru

Toto je zatím nejstarší fotografie zaměstnanců lomnického pivovaru, kterou máme k dispozici – díky panu Drahoňovskému (originál naleznete v muzeu).

zamestnanci-lomnickeho-pivovaru-1911

Pochází z roku 1911, konkrétně z 18. září jak je vidno z křídou  napsaného data na pivním sudu. Křížkem je označen tehdejší ředitel pivovaru, pan Josef Bartoš.

Pokud byste chtěli zapátrat, zda nemáte práci s pivem ve vašich genech, zde vám uvedeme několik jmen, která s vařením piva v Lomnici měla co do činění – citujeme historický zápis:

Sládkem – nájemcem do r. 1843 Fr. Skrbek, potom zeť Ant. Nosek. asi roku 1873 Hak, 1874-80 Nič, 1880-99 Rud. Tischer, 1899-1906 Vlad. Rosenberg, 1906-08 Jan Mikšovský, sládkem (služebním) r. 1908-10 Jos. Šmidlík, 1910-12 Antonín Musil a od r. 1912 Jos. Ptačovský.

Jakmile při našem pátrání narazíme na další jména spojená s pivem, tak je s vámi budeme sdílet. Určitě sem budou patřit také lomničtí hostinští – to bude asi na několik samostatných kapitol:)

 

 

Koupě Lomnického pivovaru – investiční přehled z roku 1908

Abyste si udělali představu, co znamenalo koupit a provozovat takový pivovar před sto lety, tak pro vás máme pár zajímavých čísel.

Jak už jsme psali v úvodním článku zde, v roce 1908 koupila společnost lomnických hostinských pivovar za 72 000 Korun. Z čeho se ta částka skládá a co ještě museli zainvestovat, vám prozradíme právě teď.

plomnicenpopelkou_01

V té úvodní investici 72tis. K byly budovy za 47tis. a 12tis. za pozemky. Dále pak strojní zařízení, což se sestávalo z parního kotle na čtyři atmosféry, parní stroj na osm koňských sil za 11tis. a k tomu 43 sudů za 2tis. Korun. Celkově by to mělo sedět. Na elektriku ze zásuvky, nebo plyn z potrubí zapomeňte.  V té době frčela pára.

Od odstupujícího nájemce pana Jana Mikšovského převzaly ještě kádě, 597 sudů a jiné potřeby za 10.881 K.

Tím investice zdaleka nekončily. Ve stejném roce ještě pořídili nový železný vodovod z Popelek za 14.931 K a v dalších letech vystavěli nový 20m vysoký komín za 11.045 K, pátou studnici k vodovodu v Popelkách za 15.616 K a varnu za 133.829 K.

Roku 1921 pak investovali do elektrického osvětlení za 15.382 K a dalších zařízení celkem za 153.560 K  – konkrétně (bronzový filtr 36tis., výtah 28tis. a 983 sudů za 68tis a 23 ležáckých sudů za 48tis.K).

Tak a teď si můžete v excelu spočítat návratnost při průměrné ceně jednoho piva tak 25 haléřů.

Pro zajímavost ještě přikládáme roční platy několika profesí kolem roku 1900 abyste odhadli kolik si každý z nich mohl dovolit žejdlíků denně. Vypadá to, že úředníci museli být stále na „tahu“:):

Učitel: 2000 K
Školník:1000 – 1500 K
Ředitel školy: 6 000 K
Lékař: 2000 K
Kvalifikovaný dělník: 1200 K
Nižší úředník: 6 000 K
Vyšší úředník: 12 000 K
Čeledín: 160 K + strava
Pacholek: 240 K + strava
Inženýr: 2 000 K
Kovářský mistr: 1 100 K